O Tel Avivu, druhém největším městě v Izraeli (přes 400 000 obyvatel), se říká, že je to „město, které nikdy nespí“. Je obecně vnímáno jako „méně svaté“ město než Jeruzalém. Tato metropole je však jedinečná zejména po architektonické stránce a podivuhodná je i jeho historie. Tel Aviv (v překladu „Jarní pahorek“) byl založen v roce 1909. Dne 11. dubna skupina asi 60 lidí vyrazila ze starobylého přístavu Jaffa. Po několika stech metrech se zastavili, vyslechli projev a losem si rozdělili půdu pro nové domy.
Bauhaus a architektura
Čtyři tisíce budov (vil, činžáků, družstevních domů, úředních budov a škol)
v některých starších částech Tel Avivu byly ve 20. až 40. letech minulého století postaveny v tzv. mezinárodním slohu školy
Bauhaus. Tato škola vznikla z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil
Henry van de Velde ve Výmaru. Jeho nástupce
Walter Gropius sloučil v roce 1919 původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval
Bauhaus. Toto označení se dostalo do povědomí nejen jako název avantgardní německé školy, ale také jako název uměleckého směru inspirovaného funkcionalismem, který se projevoval především v architektuře, průmyslovém designu, ale vlastně ve všech uměleckých směrech. V roce 1925 se škola musela přestěhovat do Desavy. Obor architektura se začal na škole vyučovat zároveň s obory reklama, divadlo a volná tvorba až v roce 1927. Škola byla zrušena v důsledku politických a finančních tlaků v roce 1933. V Bauhausu studovali čtyři izraelští architekti: Arieh Sharon, Shmuel Mestechkin, Munio Gitai-Weinraub a Shlomo Bernstein.
Arieh Sharon se narodil v polské Jaroslavi v r. 1900. Architekturu studoval v Brně, a když mu bylo 20 let, odjel do Palestiny. V roce 1926 přijel do Německa, aby si rozšířil své znalosti o architektuře. V té době se mu shodou okolností dostal do ruky časopisecký článek o škole Bauhaus a velmi ho zaujal. Koupil si jízdenku a odjel do Desavy, kde se setkal s Walterem Gropiem. Přihlásil se ke studiu na této škole a byl přijat. Do Palestiny se vrátil v r. 1931. V roce 1962 mu byla udělena Izraelská cena za achitekturu.
Telavivské domy ve stylu Bauhaus jsou vystavěny ze železobetonu a cihel. Mají ploché střechy, pásová okna, trubková zábradlí, aerodynamicky tvarované balkony a spoustu dalších zajímavých prvků. Kvůli jejich bílým průčelím se této části začalo říkat
Bílé město.
V roce 2003 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Nejvíce těchto domů najdeme v okolí bulvárů Dizengoff,
Rothschild a Ben Gurion nebo v oblasti kolem ulice Frishman. Vedení města se stará o zachování budov či vracení do jejich původní podoby. Iniciativa v oblasti ochrany objektů vychází i ze soukromé sféry. Zviditelnění a veřejné uznání Bílého města je cílem
Bauhaus centra, které vzniklo v roce 2000.
Použité zdroje:
Elizabeth Zach,
„The Influence of Bauhaus on Architecture in Early Palestine and Israel“
Jan Fingerland,
„Tel Aviv, ‚přímořská Vídeň‘, slaví 100 let a touží po normálnosti“
Pavel Dvořák,
„Legendární německá škola slaví 90 let“
Zápisník Štěpána Macháčka (Radiožurnál), „
Tel Aviv vznikl na písečné planině coby experiment architektů Bauhausu. Teď slaví sté narozeniny"
Zdeněk Lukeš,
„Bílé město Tel Aviv“
