Skalní útes Masada (hebrejské slovo mecúdá znamená „pevnost“) se tyčí 450 metrů nad hladinou Mrtvého moře. Pro Izraelce je toto místo symbolem hrdinství a odporu. V roce 2001 byla Masada zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Izraelský sloupkař a spisovatel Ari Šavit (nar. 1957) popisuje Masadu ve své knize Země zaslíbená (Host, Brno 2015, s. 95) těmito slovy:„Svahy hory jsou strmé, takřka vertikální, vrcholek je plochý a má oválný půdorys, měří šest set čtyřicet pět metrů na délku a tři sta patnáct metrů na šířku. Pouštní útes je tvořen mnoha vrstvami sedimentu zakrytého dolomitovými a pískovcovými útvary. Zdálky vypadá Masada jako nějaký pouštní hrad a vzbuzuje u pozorovatele náležitý respekt, někdy v něm vyvolává i úžas.“
Hasmonejci (židovská královská dynastie) byli první, kdo na vrcholu skály vybudovali pevnost. Podle starověkého židovského kněze a historika Josepha Flavia (37 až asi 100 n. l.) vystavěl prvotní pevnost velekněz Jonathan, který je ztotožňován s králem Alexandrem Jannaiem (103-76 př. n. l.), jehož mince zde byly při vykopávkách nalezeny. Byl to však nechvalně proslulý židovský král Herodes (37-4 př. n. l.), který ji v letech 37-31 př. n. l. nechal přestavět. Vybudoval zde strážní věž a kasárna, rozsáhlá skladiště a krásné paláce.
„Tu nejprve vystavěl hrad velekněz Jonatan a nazval jej Masadou. Později pak to místo král Héródés s mnohou péčí vybavil.“ (Flavius Iosephus, Válka židovská/II, kniha VII.,, 285, Svoboda, Praha 1992, s. 228.)
S Masadou je spojen pohnutý příběh židovských vzbouřenců, tzv. sikariů ("muži s dýkou"; od latinského výrazu sica, „malá dýka“), kteří ji v r. 66. n. l., kdy vypukla tzv. první židovská válka, obsadili a vytrvali v ní až do konce. Jednalo se o velmi radikální skupinu Židů, kteří sami sebe nazývali zélóty ("horlivci"). Podle Josepha Flavia začali působit v období římského prokurátora Felixe (52-60 n. l.). Napadali své oběti v davu krátkými dýkami, skrytými pod oděvem.
V roce 70 zahájil Titus, syn římského císaře Vespasiana (69-79 n. l.), útok na Jeruzalém. Několik měsíců trval silný židovský odpor. V srpnu byl vypálen chrám a v září byla dobyta citadela a horní město. V první židovské válce přišla o život asi čtvrtina židovského obyvatelstva Palestiny - podle Josepha Flavia a Tacita přibližně 600 000 lidí.
Posledními místy odporu zůstávaly pevnosti Herodeion, Machairus a Masada. Jejich dobytí nechal Titus na judském místodržícím, jímž byl Lucilius Bassus. Za hradbami Masady se skrývalo téměř tisíc lidí, mužů, žen a dětí. V r. 72 oblehla pevnost desátá římská legie.
„Po smrti Bassově následoval jako místodržitel v Judeji Flavius Silva. Když viděl, že je celá ostatní země válkou podrobena a jediný pouze hrad že ještě stojí v odboji, sebral v těch místech všechno vojsko a vytáhl proti němu. Ten hrad se jmenuje Masada a v čele sikariů, kteří se ho zmocnili, stál Eleazar, mocný to muž, potomek Júdy, který, jak jsme svrchu vylíčili, nemálo Židů přemluvil, aby se nepodrobovali daňovému soupisu, když byl do Judeje poslán censor Aurinius.“ (Josephus Flavius, Válka židovská/II, kniha VII., 252-253, Svoboda, Praha 1992, s. 225.)
Nikdo z pevnosti neměl šanci uprchnout. Obránci se rozhodli, že raději dobrovolně zemřou, než aby se nechali vzít do zajetí. Bylo vybráno deset mužů, kteří měli pozabíjet ostatní, poté měl jeden z deseti zabít zbylých devět a nakonec spáchat sebevraždu. V roce 74 n. l. si devět set šedesát obyvatel Masady s výjimkou dvou žen a pěti dětí vzalo život.
Masada byla dlouho zapomenutá. Teprve v roce 1838 se podařilo americkým badatelům E. Smithovi a E. Robinsonovi určit rozvaliny západně od Mrtvého moře jako pevnost Masadu. Mezinárodní expedice, z nichž největší vedl v letech 1963-65 Yigael Yadin, následně rekontruovaly podle informací u Josefa Flavia stavbu a funkce masivní pevnosti.
Použitá literatura:
Goodman, Martin, Řím a Jeruzalém. Střet starověkých civilizací, Rybka Publishers, Praha 2007.
Küng, Hans, Židovství, Barrister & Principal, Brno 2016.
Schäfer, Peter, Dějiny Židů v antice. Od Aexandra Velikého po arabskou nadvládu, Vyšehrad, Praha 2003.
Slezák. Milan, „Masada – svoboda i za cenu smrti“, Hospodářské noviny, 12. 12. 2003
Šavit, Ari, Země zaslíbená, Host, Brno 2015.
Související články v našem blogu:
Prohlédněte si nabídku našich zájezdů k Mrtvému moři.
